Pomoc, hučí mi v uších! Kam se schovat před hlukem, když není úniku?

Znáte to, když se vrátíte po hlasitém koncertě večer domů a při usínání vám ještě hučí v uších? Obvykle se sluch vrátí do normálního stavu už během spánku a ráno je vše v pohodě. Ale co když se něco v uchu “porouchá” a hučení nezmizí?

Nemusí se to stát jenom po koncertě, naše uši jsou vystavovány náporu téměř nepřetržitě, aniž bychom si to uvědomovali. Na ulici, v obchodech, v restauraci, v práci, všude, kam vstoupíme, se mísí nepřeberné množství zvuků a hluků. Všelijaké spotřebiče, dopravní prostředky, reprodukovaná hudba, různé pípání, cvakání, mluvení…

Jsme obklopováni zvukovým gulášem – hlukem – na každém kroku

Uf! Pořád, pořád, pořád něco vydává nějaký zvuk. A to i v klidu domova. Zrovna teď, když píšu tenhle článek, už sice všichni spí, ale přesto slyším hned několik zvuků najednou: tikání hodin, hučení počítače, klapání mých prstů do klávesnice a drnčení topení. Schválně se zaposlouchejte sami – co právě teď slyšíte?

Všechny tyhle zvuky sice skoro nevnímáme, přicházejí k nám samovolně, uši jsou jimi ale stále zaměstnané. A to má veliký vliv na naši nervovou soustavu. Pokud je člověk dlouho vystaven nepřiměřenému hluku, může být podrážděný, nesoustředěný nebo trpět bolestmi hlavy.

Někdy se stane, že toho mají uši plné zuby a začnou stávkovat.

Hučet, pískat, šumět nebo úplně vypnou. Nechtějí čelit dál tomu vnějšímu nátlaku a nějakým způsobem nám dají znamení, že už je toho na ně moc.

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že to není žádná sranda. Stalo se mi to dvakrát, jednou krátce a podruhé to trvalo tři dny. Jsem šťastná, že se mi poté vrátil sluch do původního stavu, ale někdy jsou změny bohužel nenapravitelné.

Pokud tedy cítíte jakoukoli změnu na sluchu, nepodceňujte ji a pozorujte, čím to mohlo být způsobeno a co byste mohli na svém způsobu života změnit.

Moje první taková zkušenost je čtyři roky stará. Museli jsme tehdy s čerstvě narozenou dcerkou na preventivní prohlídku k ortopedovi. Doktor provedl retgen a trochu znepokojeně se na mě obrátil, začal mi cosi povídat o nevyvinutých kyčlích. Nečekala jsem, že něco bude v nepořádku, takže jsem se výsledku docela lekla. Byla jsem ale silně nevyspalá a poslední věc, kterou jsem v tu chvíli chtěla slyšet, byl zdlouhavý postup léčby. Tak mi prostě uši na chvilku vypnuly. Jen jsem v tichosti hlesla na svého muže: “Prosímtě poslouchej ho, já neslyším ani slovo.” Trvalo to asi dvě minuty a jen co jsme vyšli ven z ordinace, sluch se mi zase vrátil.

Nechtěla jsem slyšet něco, čeho jsem se bála, a tak se moje tělo bránilo tím, že přestalo poslouchat vnější zvuky.

Tehdy měla na můj sluch vliv psychika. Když je člověk v celkové nepohodě, chybí mu spánek nebo je vystaven stresové situaci, tělo na to reaguje a brání se.

Druhý zážitek je vlastně týden čerstvý. Ráno jsem se probudila a v pravé půlce hlavy jsem měla hodně divný pocit. Doma bylo po ránu sice ještě ticho, ale v hlavě to dost hlučelo. Slyšela jsem nepřetržitě a nahlas hluboký bzučivý tón, který zněl podobně jako starý rozbitý mrazák. Když se vzápětí probudily děti a začly po mě radostně skákat a volat “mami už je ráno”, já jejich radost nesdílela. Měla jsem pocit, jako by mi někdo přiklopil ucho hrncem a dal do něj zesilovač.

Každé slovo, každý krok, zakašlání nebo otevření dveří jsem vnímala bolestivě a já chtěla jen jediné – mít kolem sebe ticho.

Nejdřív jsem netušila, proč se mi něco takového stalo. Doufala jsem, že to je jen taková “ranní nevolnost” a že to brzy přejde. Děti šly do školky a já odešla učit. Venku byla hladina hluku hodně vysoká. Nejhlasitější byly dopravní prostředky, to byl nápor na uši opravdu silný. Cítila jsem se hodně nejistá, měla jsem zkreslenou orientaci v prostoru. Navíc jsem slyšela svůj hlas o hodně silněji a tak jsem raději moc nemluvila. Jenže cožpak lze učit bez mluvení? Po pár hodinách jsem vše odřekla a šla zas domů.

Doma jsem vyhlásila stav nouze a ticha a děti naštěstí rychle pochopily, že třískat do pánviček se dneska nehodí a veškeré hádky ať si vyřídí v mé nepřítomnosti. Ale i tak jsem stále marně hledala tiché útočiště. 

V tu chvíli jsem si uvědomila, že nedávám svému sluchu odpočinout ani na vteřinku. I když zrovna nehraju na housle, nezpívám nebo neučím, tak pořád poslouchám, kde se co šustne. I s dětmi doma jsou uši v zaměstnání, pořád hrajeme nějaké sluchové a hudební hry, děti jsou upovídané, vysmáté, brečí, ječí, buší s hračkami, no co vám budu povídat, nápor na uši jak blázen.

A můj sluch mi dal jasné znamení – potřebuje si dát dovolenou.

Tak mi nezbylo nic jiného, než zajít do lékárny a koupit si špunty do uší.

Já jsem teda od dětství absolutní odpůrce špuntů, nikdy jsem nesnesla v uších ani sluchátka, takové ty pecky. Ale naštěstí už se vyrábějí i sofistikované filtry do uší, které jsou tenké a měkoučké a do ucha hodně příjemné. Mají v sobě tenkou dírku, takže nechávají prostoupit jenom určité frekvence zvuku, aby člověk aspoň něco slyšel a nepřipadal si jako úplný mimoň. Dokonce se prodávají i se slušivým obalem, který se dá zavěsit ke klíčům.

Konečně přišla úleva a já se mohla pohroužit do ticha.

Cítila jsem se najednou bezpečně, vyrovnaně, klidně. Okolí na mě mohlo řvát, ale já se stoickým klidem jen tiše přihlížela. Děti brzy pochopily, že se mnou dnes není řeč a přestaly na mě naléhat. Možná se jich taky dotklo, když jsem jim řekla, že mě bolí ouška a potřebuju klid. Špunty jsem nevyndala ani při uspávání a druhý den jsem s nimi chodila hned od rána. Odřekla jsem celý den učení, poctivě ležela v posteli a odšpuntovala se až následující dopoledne. 

K mému potěšení jsem opět slyšela naprosto normálně a uši byly jako znovuzrozené. Sice s nimi musím ještě zacházet opatrně, jsou křehké jako to novorozeně, ale snažím se je šetřit a vyhýbám se hlučnému prostředí.

Tenhle nepříjemný zážitek mi opět připomněl, že člověk potřebuje ke spokojenému životu věci udržovat v rovnováze.

Stejně jako každý den přichází po noci, světlo vychází z tmy, výdech z nádechu, tak i každý zvuk vychází z ticha. Dopřejme proto svým uším více ticha i v dnešním hlučném světě.

Nejpřirozenější odpočinek pro naše uši je pobyt v přírodě. Tak hurá na procházku! ^^

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *